"Mami, muzu vylizat misu?" "Ale ne, milacku, radsi to pekne splachni!" Poslední update: 03.04.2005 Adresa pro ctitelky: fanous@mybox.cz

[03/04/05] - 1.Včp Biřička (SHK) 02.04.2005 Letošní první závod dal na sebe trochu čekat neb příroda si trošku zalaškovala a organizátoři Jarních skal a poháru se nechali přemluvit troškou sněhu a vody a zůstali doma za pecí. Takže první závod připadl na 1. výchoďák, který měl to štěstí pořádat náš oddíl. Přemapoval se kus lesa za humny naší klubovny, která nám poskytla i zázemí pro shromaždiště. Trochu se přeházel pořadatelský team, já zůstal u kompů jako levná pracovní síla, posílil se bufík, změnilo se vedení. V pátek na Bíře začaly přípravy a v sobotu ráno dorazil zbytek. Nastal klasický organizační hukot, ale všechno klapalo celkem podle plánu. Ve výpočetním centru trošku pozlobila jako vždy tiskárna od Kyocerů, neumoudřela se ani po rázných domluvách a tak nakonec putovala na střídačku a šáhli jsme po osvědčeném HPéčku. Zřejmě plug and play znamená zapoj a pak si s tím hoďku hraj než to vyměníš. Kolem devátý se začali sjíždět první závodníci a my začali do kompu bouchat první změny. Někdo vyměk, někdo nenašel svůj čip a někdo si nepamatoval ani svou registračku - klasika jako vždy. Jen jsme doklepali změny, začali se trousit první závodníci a systém kupodivu fungoval. Pak k nám dorazila informace o ztrátě jedné kontroly, kterou si vypůjčil zřejmě nějaký náruživý houbař. Naštěstí ji měly jen dvě žákovské kategorie a neohrozilo to tak celý závod. Doufám, že novému majiteli pak krabička aspoň zaskočila v jeho smaženici. Změna teamu nám pak přinesla ještě jedno překvapení pro dvě chlapecké kategorie, kdy došlo k prohození dvou kodu sousedících kontrol. No nikdo není neomylný, tak aspoň poučení pro příště - nejdřív tratě a pak popisy. Jinak opět se nám vyskytli závodníci, kteří stále nevědí, že musí nahlásit čip, pokud chybí, nedej bože když se rozhodli běžet s jiným. No ale bylo to si jen 10-15 lidí, opět standard. Nakonec nám cílem prošlo asi něco kolem 700 lidí, bylo nádherný počasí, netvořila se fronta na vyčítání čipů, Tomáš s Bobem to zvládali v pohodě a ke konci nám pod stříšku zasvitlo i slunce. Závodníci se pěkně proběhli i dobře najedli a napili, myslím, že to byl celkem fajn závod. Vyhlašování bylo navíc spestřeno o slibovanou českou facku. Pak už jen opět následovalo bourání, dojídání, úklid, dodělávání výsledků, odvoz materiálu a tak podobně. Hodil jsem k Mádlošovi kontroly, zaskočil domů něco pojíst a pak zašel ještě na jedno na Bířu, kde skupinka dospělých již probírala nejen dnešní závod. K večeru trošku přituhlo, ale nakonec mě naštěstí Vrabec zachránil svojí bundou a v kapse jsem našel dokonce i kulicha. Diskuzi jsme nakonec ukončili asi někdy po desátý a hurá dom... [12/03/05] - Orlické hory - lyžování 12.3.2005 Dovolená v Polubným mi zrovna moc nevyšla, dostihla mě epidemie a polovinu jsem ztrávil v posteli a ke všemu sám (dobrá teda s bacilem). Jelikož jsem si koupil nové botky Salomonky a nemohl jsem je otestovat na soustředku, vyrazil jsem (s Blažičem) již minulou sobotu do Deštnýho, kde jsem za azurového počasí natočil 3 pětky a jako bonus jednu sympatickou dvojku - no na mě slušnej výkon, pro točiče jen slabší rozježdění. V neděli jsem pak sice doma umřel, ale to mě neodradilo vyrazit další sobotu opět do zrádných hor. V práci jsem se domluvil s naší novou posilou (Jirkou), že bychom mohli jet v sobotu trochu potrápit reprezentanty ve stopě a jelikož jsme si to navzájem bohužel nerozmluvili, tak se teda jelo. Ráno jsem zkontroloval Zákopčáníkovu webovou kameru v Deštným - v televizi byly vidět nádherný dva fleky v mlze, co by se dala řezat motorovou pilou, ale s pozitivním přístupem - to se rozfouká, jsme přeci jen vyrazili za dobrodružstvím. Po zaparkování, kdy jsme stáli sami na přeplněném parkovišti, jsme dooblékli závodní mondury a začali se drát k okruhům. Mezitím jsem Jirkovi zopakoval, jak to tady bylo super milulou sobotu - modrá obloha, tratě upravený jak na svěťáku, málo lidí atd... A to už jsme stáli na startu okruhů, pokolena ve sněhu, se zamračenou oblohou a ztrácející se stopou od nějakýho šílence kdesi za obzorem. Takže po 100m na lyžích tam a zpátky, jsme opět naskočili do auta a hybaj někam, kde se dá jezdit. Během hledání nějakýho slušnýho místa na lyžování po týdnu zběsilýho sněžení jsem si vyzkoušil poprvé nasazování řetězů (naštěstí mě Jirka zachránil). Důkladně jsem poznal, jak špinavý auto mám ze spodu a jak to jde bez vody těžko umejt. To, že mám pracovní rukavice v kufru, mi došlo bohužel pozdě. Takže jsme zaparkovali u hotelu Orlice před křižovatkou do Luizina údolí. A hurá do lyží. Bruslení po silnici do kopce bylo drsný, ale nakonec jsme zvítězili a údolí slečny Luizy bylo dobyto. Cestou nás předjela rolba, kterou jsme však nakonec statečně urvali. Pak jsme začali stoupat směrem na Šerlich. Bohužel už tady nebyla dálnice pro bluslaře, tak jsem podruhé zneuctil své skejtařky morým skivem. Ale stejně to klouzalo. Během výstupu na hřeben jsme potkali tři dívčiny v protisměru, které se pohybovaly ještě pomaleji než mi nahoru (došlo tam totiž k jedné ztrátě Brabcova pera). Pak jsme také pochopili, proč je trať vyzdobena fábory, když se proti nám vyřitili dvojice skialpinistů a valili to hlava nehlava. Jednou jsem zapad do sněhu tak, že jsem potom 10 minut vyklepával hůlku do původní polohy. Na hřebenu pak nastalo to pravý peklo - viditelnost asi 30 metrů (takže žádný panoramata), pěknej fuják a sníh ti vyďobával oči z důlků. Opět při jednom vyhýbání alpinistům jsem se málem utopil v přilehlé závěji. Pak jsme se konečně dostali na cestu mezi stromy a slota trochu ustoupila. Zbytek cesty na Šerlich byl příjemně z kopce a dalo se i bruslit. Na chatě už na nás čekali, ale pak se omyl vysvětlil a žádný masérky nebyly. Jirka vysypal 115 Kč na stůl a začali jsme lovit v lístku, jak se rozšoupnem. Nakonec zvítězil čaj a polívka ze skotu. Sličná servírka nám pak navíc (asi podle našich výrazů hladových Poláků) doručila i křupavé pečivo. Pak jsem dostal chuť ještě na točenou limošku a po krátké kalkulaci jsme se ještě teda rozšoupli - byla prima červená malinová. Hned, jak jsme vyšli ven, tak jsme pochopili, jakej to byl blbej nápad. Pořád to fičelo, sněžilo a byla vlezlá zima. Ani naše svršky (natož spodky) neuschli během odpočinkové siesty, ale naštěstí cesta byla z kopce po uježděný silnici. Bohužel mi jely lyže trochu rychleji než Jirkovi a tak jsem se moc nemoh zahřát pícháním a bruslením. Proti cestě nahoru jsme byli dole coby dup, pak už jsme jen trochu posvačili, zahřáli se čajíčkem z termosek a hurá dom. [06/02/05] - ZHL sprint (SHK) Josefov 6.2.2005 Nastal čas se ujistit, že zimní odpočinek byl dostatečný a tudíž by se to mělo otestovat a projevit na závodním kolbišti, zda příště zůstat déle v pelechu, než někam vyrazit. Jelikož letošní ročník zimní ligy je především atletického charakteru z důvodu porozumění našich spřátelených zelených aktivistů, bylo celkem logické zajet do Josefova trochu postrašit kondičku před jarní sezonou. Naši dorostenci se chopili hozené jelenice a připravili nám pěkný sprintík na 5,5km v historickém pevnostním městě a jeho okolí. Během pořádání letního mistrovství jsem ztrávil převážnou část závodu ochranou kontroly v jednom z přilehlých get před přistěhovalci ze Slovenska, Rumunska a Indie a tudíž mapa byla pro mě velkou neznámou. Terén a místní obyvaleté navíc předpovídali rychlé časy. Můj start byl nalosován 4 míny za Tukim (nic zajímavýho) a 4 před Bobanem (určitě se potkáme). Jednička vypadala, že je pro všechny stejná, ale stejně to všem nedošlo a pod pojmem strom si vybavovali něco mohutnějšího, než pět větví děda mapaře. Od čtyřky to byly asi 3 vrstevnice v pěkným bordelu, kde došlo ke zpomalení všech běžců ve slušivých oddílových overalech. Přímo do centra města se pořadatelé odvážili postavit jen jednu kontrolu, kterou hrdě vlastním tělem bránil sám Petr M.. Naštěstí většina místních kočovníků byla doma v teple svých ohnišť uprostřed obýváků, případně zbytek hledal poslední parkety na zátop. Po exhibici po městě jsme sklouzli (běžci bez hřebů doslova) k Metuji, později k Labi. Po půlce trati jsme zavítali zpět do prostoru cíle a startu na diváckou kontrolu, žel mrazivé počasí nabídlo bídnou diváckou kulisu. Po dalším sešupu k řece jsme se bleskem vyškrábali zpět a většina začala přemýšlet nad "chybným" zákresem, kdeže to jsou spojnice mezi kontrolami a co s tím dělat. Informace ohledně skorelaufu prý byla na vylepených (asi na záchodě, ale tam jsem byl taky - tak asi druhá budka) pokynech. No já jsem to zaslech na startu v neoficiální šuškandě, navíc mě tam doběh Bob, takže jsem to ustál. Třetí kontrolu od konce jsem naběh na vysoký lesík o deset metrů blíž, ale nakonec jsem můj terčík lišácky schovaný za stromem přeci jen našel.Pak už jen atletická vložka na sběrku s jedním fotem a pak hurá do cíle mezi další paparaci. Co dodat, první to šli asi za 30, já za 44, holt to zvedání nohou v závějích jsem ještě moc nenatrénoval. Jinak závod to byl pěkný, slunce pálilo a z úst se jen kouřilo... [11/07/04] - Piškot Cup 3.-6.7.2004 Už po deváté se sjela tradiční grupka Slavistů k Piškotovi na chatu na opět originální pětietapový závod, tentokráte ve víru skorelaufů. První borci a borkyně se sešli u Svobodovic srubu již v pátek, opekli trochu domácího kuru a připravovali taktiku pro nadcházející dny nelítostného sportovního boje. Start první etapy byl naplánován na pátou sobotní hodinu odpolední a název "skorelauf s migrujícíma kontrolama" na jednu hodinu zněl opravdu zajímavě. Těsně před startem nás Piškot zahltil nutnými instrukcemi, jak to bude v lese vypadat, pak se ozval výstřel a po krátkém zadumání nad mapkou nedalekého okolí všichni zmizeli do borů a hájů. Neprozřetelně jsem vyrazil za Márou a kapku nás to odkoplo z ideálního směru, ale první kontrolu jsme přeci jen našli. Pak nevydržel moje tempo a tak jsem ho nechal daleko ve předu. Dvojku jsem našel taky v pohodě, ale trochu mě rozhodilo, kde že je ta další. Pak mi konečně docvaklo, co že znamená "migrující". U každé kontroly byl jízdní řád, od kdy do kdy se tam bude vyskytovat a holt když se přijde dřív nebo pozdějc, tak má člověk prostě smůlu. Po myšlenkovém ozáření jsem tedy začal dumat, kam teď, co vzít dřív a cože to už nestihnu. Bohužel jedna kontrola s časem 0-5 byla ta tam a naní vyhořelo i více zvučných jmen, ale stihnout se to dalo, jen myslet od začátku. Závodní prostor nebyl zrovna z největších, ale jízdní řád zajišťoval, že se člověk přeci jen pořádně proběhnul a někudy i víckrát. Hlavně něco nepřehlídnout. To jsem třeba šetnáctku stih jen tak tak neb pár vteřin po oražení s ní Piškot umigrul kamsi v dál. V lese se dalo potkávat dvojice nebo i menší vláčky, kupodivu za mnou se nikdo nevez a nedej bože, že bych já někomu stačil. S přibývajícím časem a ubývajícími kontrolami se začalo u kontrol shlukovat čím dál více lidí. Rafinovanou kontrolu s časem 50-60 v nejzašším koutu mapky se skupinka pomalejších a vek rozhodla ignorovat a chvátala posbírat zbytek kontrol. Na předposlední kontrolu to byl celkem úprk, ale většina tam byla v čas. U poslední kontroly se vytvořila fronta, kde jsem byl asi třetí v pořadí a ve finiši přes pole porazil Uryho i nastupující Martinu. Opravdu pěkný a zajímavý. Po krátké nezbytné hygienické očistě jsme se celkem pravidelně začali věnovat soudku s chmelovým mokem, ti silnější dotáhli z lesa pár ztepilých smrků, nadělali polena, Véna jednou sirkou po pionýrsku zažehl táboráček a několik nezkušených si nechalo propadnout buřtíka zkrz rošt, kterým pak nepohrdl horník Starda. Tento večer k nejžíznivějším patřili Mára, Véna a Ury. Obvzláště první poctivý pitný řežimista byl kouzelný, bohužel už ne tak druhý den ráno. Ráno jsem se vykolébal ze svého lože v mém neprostorném vozu, vytáhl z pravé lopatky řadící páku a pozřel několik zbytečností před nadcházejícím horským skorelaufem. Ohlášený start o desáté byl odložen o hodinu neb většina závodníku nebyla v tuto dobu ještě zralá vyrazit honit se za kontrolama a to ke všemu tak daleko. Po Piškotově oznámení, že vzdušnou čarou je to jen asi 47km, nikomu elánu zrovna nepřidalo. Nakonec však všichni přeci jen vyrazili. Většina utvořila známé, neznámé dvojice, ale našli se i samotáři. Já s Urym jsme vyrazili ke Stříbrňáku, pak pro jednu na Dehetník, kde jsme v protisměru potkali další borce. Nad Třebechovicema jsme sebrali třetí a to už si Ury začal stěžovat na nohu a zamířil přes Nepasickou hospodu do cíle. Já nevím proč, jsem razil dál. Přes Jeníkovice a Mitrov jsem zamířil na další kontrolu k romantickýmu rybníčku, bohužel žádná spoře oděná víla ani vodník tam nečekali, tak jsem aspoň kapku hrábnul do borůvek a lesním plodem trochu utišil žaludek. Nohám se už moc nechtělo, mě přes Třebechovice do cíle už vůbec ne a tak jsem to vzal ještě na jednu kontrolu. Městu jsem se sice vyhnul, ale kukuřičný lán mi zhatil mou zkratku, takže nakonec jsem si trošku zaběh, no spíš už jen zašel. Po poslední kontrole jsem docela vytuh, ale na křižovatce u pískovýho lomu jsem se kousnul a předstíral jsem běh před obézní rodinkou na nedělním výletu kolmo. Do cíle na chatu jsem dorazil 18 minut před čtyřhodinovým limitem. Kupodivu většina byla ještě v lese. Po tomto heroickém výkonu se naše ležení proměnilo v lazaret, kdy především mužská část byla nevybíravě napadena hejnem divokých vlků a pohyb choďmo se proměnil v muka s tanečním krokem námořníka. Hrstka odjela dokoupit zásoby, hlavně další sudy, hrstka se odjela domů zregenerovat do teplý vany, ale večer jsme byli již opět komplet. Před večerní pařbou jsme neočekávaně vyrazili na kofolu do Bělče, která celkem bodla. Dokonce dorazil i Tuki se vtipnými 104minutami běhu. Pak se několikrát snažil o návrat domů, až tam z toho nakonec přespal. Večer opět padlo něco buřtů, Ury si dokonce zasteikoval. Kolem desátý všichni popřáli Gyrosákům k zisku mistrů Evropy ve fotbale. Pozávodní únava byla celkem znát, Heppy to zalomil do Martinina klínu, pak se probral, aby na to opět umřel. Tuki předvedl ukázkové zmizení - pěkný záda na skládací židli a jednou nádherně vdechnul pivo. Tentokráte jsem si ustlal ve stanu. Ráno se opět nikomu nechtělo z pelechu, ale nakonec jsme přeci jen vyrazili na třetí etapu - Vodní svět. Dvoukolový sprintík kol potoka a podmáčeného okolí pak celkem všechny probral. První vyrazil Happy, aby nakonec skončil v poli poražených. Malý kontrolky byly sem tam záludný a tíha promáčenýho drezu byla celkem znát. Po této etapové koupeli již všichni začali přemýšlet o odpoledním pivním sprintíku. Před další etapou si každý zkracoval čas podle svého. Někdo hrál petank, někdo fotbálek a někdo se jen tak válel. Pak se konečně zavelelo ke strojům a pivní skorelauf mohl začít. Emancipovaná děvčata opět použila jen třetiková závodní skla a Ury si dokonce natočil jen bublinky (minerální), pak dokonce mlíko neb chtěl ještě řídit. Pak se konečně odstartovalo, staří piči nezklamali a já standardně vypad v prvním kolem. Aspoň jsem se mohl věnovat reportérskému záznamu dalších kol. Nejlepší strategii vymyslel Míra, který se snad vždycky vrátil s největším počtem bodů, přestože za překročení limitu byly body dolů. Po skončení etapy nám opět trochu sprchlo a letní deštíček s větříčkem nám trochu odnes stan o kousek dál, takže další noc v autě. Večer proběhl opět ve víru tekutého chmelu, porci buřtíků a dokonce jsem zjistil, že Magistr je celkem chutnej likérek, to když si s ním Piškot připíjel s náma k narozeninám. Poslední etapa byl skorelauf - paměťák. Startovalo se hendikepově podle Piškotova koeficientu. Většina se pokoušela na průkazku zaznamenat nějaké poznámky, případně část mapy. Myslím, že ta moje se celkem povedla, až na to, že jsem jednou blbě zatočil a už se to se mnou táhlo. Naštěstí mě zachránili holky a pak jsem se srovnal. Opět to byl výborný závod s dobrým nápadem. Celkově zvítězil (myslím už potřetí) Heppy, Piškot měl opět připravené ceny, Tu nejlepší si nakonec odnesl Starda, který získal poslední losovanou cenu - moc prima kalendář chlípných slečen. Po vyhlášení došlo na menší uklízení, vyrovnávání účtů a nakonec se všichni rozprchli domů. Příští ročník bude jubilejní desátý a určitě to bude zase super. Jen tak dál Piškote a díky za pěkný prodloužený víkend! [06/07/04] - Piškot Cup 3.-6.7.2004 Zatím pár fotek z opět originálního 5-ti etapovýho závodu v podání Piškota - opět super závody - díky - fotky [06/06/04] - Fotky Trochu mám problém poslední dobou dát dohromady něco smysluplnýho a navíc jsem hodně línej. Tak zas jen pár fotek z minulýho vejkendu z Kabátů (v tej tmě trochu slabší, mám však asi deset celkem dobrejch krátkejch videí, ale ty sem přes modem fakt nekopnu - až nějaký CD) a pak pár fotek z Oblastního Mistrovství štafet, kde naše smíšená štafeta porazila 2 další grupky beznadějců plus jednu naši disklou štáfli - styďte se Majere, styďte se Majere... fotky [02/05/04] - Fotky Tak zatím pár fotek z pořádání a Bobanovy chatky. [14/9/03] - Trocha oživení... Takže jsem trochu zavzpomínal na předtýdení výlet do Skotska a našel pár slov k popsání pěti dní v zahraničí. Mám taky kolem 450 fotek, ale bohužel zlotřilý virus typu koně trojského se mi zakous do kompu a pohrál si s nastavením exploreru v registrech, čímž se mi web hrozně loudá. Nepomohla ani nápověda z netu ani přeinstalování, takže s fotkama musíte chvilku počkat. Zatím louskejte článek níže... [20/8/03] - 5D OB Nový Bor - Mlýny - fotky [29/7/03] - Benátská noc (Malá Skála) 25.-27.7.03 Poslední víkend v červenci navštívila pětice rockových hrozičů fesťák - Benátská noc na Malé Skále. Zatím jsou k dispozici fotky, článek se objeví v nejbližší době.

Ferosoft (c)2003